Jak jsme přestaly kojit bez pláče

„Wow, ty pořád kojíš?“ 🙂 Ještě donedávna se mě ptaly kamarádky, když na kojení přišla řeč.

V průběhu let, co jsem dceru kojila, jsem si ujasnila, že každý to má jinak, ale pro mě osobně bylo kojení skvělá možnost jak:

• být napojená na svoji dceru,
• ji rychle uklidnit,
• ji ideálně vyživit,
• si ulehčit život v mnoha situacích, jako třeba usínání, cestování nebo řešení jakýchkoliv nepříjemných situací.

Při vědomí toho, kolik benefitů má kojení pro moje dítě a ostatně taky pro mě samotnou z pohledu zdraví a psychiky, jsem se často sama sebe ptala:

Proč bych měla přestávat kojit, když svobodu cítím právě v kojení? Proč by příroda vymyslela tak krásný nástroj předávání lásky, potravy a zdraví od matky k dítěti a pak nedotáhla jeho ukončení bez drastických zážitků?

A tak mi bylo jasné, že Emí budu kojit pravděpodobně až do jejího samoodstavení.

Když jsem podruhé otěhotněla, otázky okolí ohledně kojení se rozmnožily

„Není lepší ji odstavit už teď, než budeš mít druhé dítě, aby si odstavování pak nevztahovala k němu?“ „Budeš mít dost sil na druhé těhotenství a mateřství?“

Protože jsem se s kojením cítila vnitřně jistá, rozhodla jsem se to neřešit a nechat plynout. Však ono moje okolí má svoje důvody, proč mi to říká.

A pak mě Emí překvapila rozhodnutím sama se odstavit

Jak to u nás v době jejího samoodstavení s kojením bylo?

1. Přes den se Emí kojila málokdy. Jen když jsem ji dávala spát doma a někdy po odpoledním spaní. Občas se chtěla kojit víc, když jsme cestovali, možná doplňovala něco chybějícího ve stravě nebo hledala jistotu.
2. Noční kojení u nás nikdy nebylo pravidelné. Byly noci, kdy jsme kojily třeba desetkrát, ale s odstupem jsem si většinou uvědomila, že její buzení bylo spojené s nějakým nevyřešeným problémem a po pár nocích samo přešlo.
3. Dlouhodobě jsme pravidelně kojily večer při uspávání a ráno při vstávání.  Emí snad nikdy neusnula bez kojení. Říkala jsem si, že až předstaneme kojit, bude uspávání pěkná fuška. Asi jsem nalétla tomuhle svému pocitu. 🙂 Uspávání bez kojení je jiné, ale má svoje kouzlo a teď po víc než měsíci od toho, kdy jsme přestaly kojit, Emí usíná i bez kojení stejně rychle, možná rychleji.

Jak samoodstavení proběhlo?

Myslím, že v začátcích hrál roli jeden zdánlivě nevýznamný okamžik. Jednou se mnou Emí byla u terapeuta tradiční čínské medicíny, to jí bylo necelých dva a půl roku, a tam od něj slyšela, že už je na kojení velká. Nevypadá to jako nic zásadního, ale bylo mi jasné, že to vzala úplně jinak, než když se kamarádky nebo rodina ptají, jestli ještě kojíme.

Večer před spaním se tenkrát normálně nakojila, ale druhý den ráno si mléko poprvé nedala. Byla jsem zaskočená. Takhle jednoduše to samoodstavení přece nemůže fungovat?

Pak Emí onemocněla (podle mě nejspíš z toho celého zážitku:-)) a začala se zase kojit ráno i večer.

Určitě si informaci, že na kojení je už velká, zapamatovala, protože jsme o tom občas mluvily. Nechtěla jsem na ni ale tlačit, a tak jsem to opět nechala plynout.

Pár měsíců potom, co jsme byli na zmiňované návštěvě, jsem v prvním trimestru těhotenství začala cítit bolest v prsou při kojení. Říkala jsem si, že je to přechodný stav, a proto jsem Emí při kojení většinou řekla, ať je opatrná, že mě kojení bolí, a ona se opatrně nakojila.

Jednou večer, před koncem roku 2017 se večer nenakojila. Prostě mi řekla, že prsíčko bolí, lehla si, povídaly jsme si a ona usnula. To bylo poprvé, co usnula večer bez kojení. 

Nevěřila jsem, že by se z toho mohlo stát samoodstavení

Ale ano. Stalo se .:-) Druhý den byl silvestr a Emí šla spát pozdě a usnula zase bez kojení. Další dny se to k mému překvapení opakovalo a i když jsem jí kojení nabídla, řekla ne a uspávaly jsme se povídáním. A tak se sama, ve dvou letech a sedmi měsících, ze dne na den přestala kojit. Přesně takhle jsem si představovala, že to příroda vymyslela.

Věřím, že u nás k té jednoduchosti samoodstavení mohlo přispět několik vlivů:

• Už nějakou dobu jsem měla pocit, že mám mléka málo.
• Mléko v těhotenství mění chuť.
• Sama jsem začala cítit, že přestat kojit by už pro nás mohla být ta správná cesta.

Kojení a samoodstavení je pro mě v souladu s tím, čemu věřím, s přirozeným porodem a kontaktním rodičovstvím. I když mě obohatilo o hromadu krásných prožitků, nebudu vám tvrdit, že uvnitř mě samotné všechno proběhlo úplně hladce. Rovnou se vám přiznám. Kojení a samoodstavení mě naučilo několik důležitých věcí, o kterých je můj následující článek.

Ještě před tím, než se do něj začtete, bych vás právě na základě našeho samoodstavovacího prožitku chtěla ujistit, že kojení do samoodstavení a samoodstavení je reálné a není se (jak uvidíte ve zmiňovaném článku o mých obavách:-)) čeho bát.

Je to totiž něco, co příroda vymyslela (ostatně jako obvykle) neskonale chytře. 🙂