Mateřstvím k sobě

Můj život nenasvědčoval tomu, že budu kontaktním rodičem. Mateřství jsem odložila do třiatřiceti a viděla se brzy zpátky v práci i se všemi svými koníčky.

V kontaktním rodičovství jsem nebyla vychovaná, ostatně jako většina dětí v naší generaci a v generacích před ní.

Tak proč?

Nedávno mi jako blesk z čistého nebe došlo, proč já vlastně nemusím ten dětský kočárek.

Moje babička mi s oblibou vyprávěla, že jsem v kočárku křičela jako na lesy a byla schopná vyloženě prořvat celou procházku.

Té historce jsem nepřikládala větší význam. Až do nedávna, kdy mi došlo, že některé děti jsou evidentně na neexistenci kontaktního rodičovství citlivější.

A s tím jsem pochopila, že moje cesty ke kontaktnímu rodičovství byly dvě a jenom se „náhodou“ propletly do jedné. A nebyly tak přímé, jak jsem si na začátku myslela.

Cesta první: Přirozený porod

Celý život vím, že jako každý blíženec potřebuju nutně k životu pestrost, změnu, zkoušení nových věcí, výzvy a vzrušení.

A tak se jednoho krásného dne mojí výzvou stal porod. Chtěla jsem zažít krásný porod. Pustila jsem se do toho a vyšlo to! Bylo mi krásně.

Přirozený porod zamíchal mými hormony tak, že v prvních měsících mateřství jsem dokázala celkem přesně vycítit, co naše dítko chce. A díky tomu jsem taky kontaktní rodičovství začala praktikovat.

Nosila jsem z přesvědčení. Kojila kdykoliv. Vzali jsme Emí k sobě do postele. Emí je ukázkový typ prokontaktního dítěte. Naprosto si to užívá.

untitled-design-7

Konec příběhu. 🙂

Cesta druhá: Vystoupila jsem z rozjetého vlaku

Ta druhá, nově objevená a podstatně komplikovanější cesta je mě další aha moment mateřství.

V poslední době čím dál víc chápu, že si do potřeb Emí projektuju potřeby moje jako prokontaktního dítěte, samosebou potlačené v minulosti.

A jak tyhle jednoduché věci, které jsou v souladu s přírodou a které dělám při kontaktním rodičovství s Emí, nám už po generace chybí.

Několik generací před námi vyrůstalo s názorem, že je dobré děti dávat do vlastních postýlek a vlastních pokojíků, vozit v kočárku, moc nenosit, nerozmazlit a vychovávat autoritativně.

Chvíli mi trvalo, než jsem si celou tuhle zkratku přes kontaktní rodičovství k mému vnitřnímu dítěti uvědomila. A moje vnitřní dítě zajásalo, protože se poprvé dostalo na světlo světa.

untitled-design-6

Protože my jsme často nebyli vychováváni v souladu s přírodou, může nás celé kontaktní rodičovství znejisťovat.

Cítíme se před ostatními nesví, když kojíme dítě, kterému jsou dva roky, obhajujeme se, že svoje dítě nerozmazlujeme, vysvětlujeme, že respektujeme jeho osobnost a důstojnost.

Vždycky si uvnitř sebe říkám: Vše, co je přirozené, je dobré.

Jsem ráda, že jsem z toho vlaku vystoupila. Ale současně svým rodičům děkuji za vše, co mi dali.

Ani na okamžik nelituji toho, že v dobách našeho dětství se kontaktní rodičovství nenosilo. Dětství naší generace a generací předchozích byla přesně taková, jaká měla být. Krásná v mnoha jiných ohledech, které dnes už nezažijeme. Jsem přesvědčená, že vše se děje tak, jak má.

Transformace mateřstvím?

Proto se v mateřství tolik učíme a tak nás to mění.

Proto je pro nás mateřství někdy tak náročné.

Generace, které žily před námi, neměly tolik informací a tolik volby a neměly tak těžkou hlavu z toho, že dnes a denně bojují se svými zažitými vzorci. Tyhle generace měly naopak úplně jiné starosti, které my už naštěstí nezažíváme. A měly své důvody dělat věci tak, jak je dělaly.

I když máte třeba zrovna den blbec, říkejte si, že to, co děláte pro svoje děti, neděláte jen pro ně. Děláte to i pro děti jejich dětí. Podle Velkého zákona Irokézů platí, že to, jak se chováme ke svým potomkům, ovlivňuje sedm dalších generací.

A děláte to nejen pro sedm dalších generací, ale také a hlavně pro sebe a svůj růst.

untitled-design-8

Až uvidíte vaše dítě, jak se poprvé usměje, poprvé řekne máma, poprvé se postaví nebo popojde anebo třeba bude hrát skvěle na klavír, všechno se vám ve vteřině vrátí.

Pak pocítíte vděčnost vesmíru za to, že jste se o svoje miminko tenkrát mohli tak láskyplně starat a potřebovalo zrovna vás.

Vděčnost za to, že je z něj tak úžasný, samostatný a sebevědomý člověk, který se k vám pořád rád vrací, i když vás už nepotřebuje. Třeba jenom proto, aby vás obejmul.

 

Petra Veselá
Ukazuje ženám cestu k přirozenému porodu, protože ona sama touto cestou s radostí a láskou prošla. Před dvěma lety se rozhodla, že si svůj porod nenechá vzít všudypřítomným strachem z porodu a pomocí informací a komplexní přípravy získala sebevědomí a sílu prožít úžasný porod i v prostředí české porodnice. Porod chápe jako bránu k zázraku, kterým je dítě, kterou je důležité projít bezpečně, klidně a láskyplně. Petra je autorkou e-booku 7 kroků k přirozenému porodu. Inspiruje ženy, aby vzaly svůj porod do svých rukou a porodily přirozeně, jednoduše a s láskou. Více informací o Petře najdete zde.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.