Jak jsme objevily kouzlo bezplenkování aneb miminka to umí
Přemýšlíte o bezplenkování se svým novorozeným miminkem? Cítíte, že chcete začít, ale připadá vám to obtížné? Naprosto chápu. Bezplenkování ve mě také donedávna vzbuzovalo představu hory špinavého prádla, fůru uklízení a pocit nemožnosti hnout se od miminka ani na okamžik.
Po třech měsících jeho praktikování ale můžu říct, že bezplenkování je jednodušší, než jsem si myslela. Miminka to totiž umí, je to jen v nás. 🙂
Co je tak super na životu s miminkem bez plenky?
Nejsou to ušetřené papírové pleny, krémy, méně látkových plen na praní, ani to, že ji nemusím ustavičně přebalovat. Není to ani nižší ekologická stopa, která po nás zůstává (jednorázové plenky se opravdu rozkládají 200 až 400 let). Není to ani fakt, že bezplenkování je prostě přirozené a spousta národů nepoužívá pampersky dodnes.
Je to jakási vzájemná blízkost. Bezplenkování mi s sebou přineslo zvláštní naladění na miminko. Jako kdyby to byl už dospělý člověk, s kterým můžu sdílet svoje pocity a každodenní emoce.
Kdykoliv mám pocit, že se jí chce čůrat, dám ji nad kyblík
Většinou se to vyplatí a ona se vyčůrá nebo vykaká.
Tenhle pocit funguje i na dálku. Často se u nás odehrává následující scéna: Manžel ji chová a já mám pocit, že se jí chce čůrat. Řeknu mu to, on ji dá nad kyblík a ona se do pár vteřin skutečně vyčůrá. Po pár týdnech společného úsilí jsme se na sebe naladili a intuice začala fungovat.
Nejtěžší pro mě bylo začít
4 dny po porodu jsem jí dala nad kyblík a ona se do něj vyčůrala. Pochybovala jsem, jak to může fungovat. Myslela na štěstí začátečníka. Další den už ale do kyblíku i kakala. Ještě pár dní jsem ji nechávala bez plenky, jen jsem pod ní dávala látkové pleny nebo jsem ji zkoušela dávat nad kyblík.
Potom jsem ale narazila na první překážky.
Najednou mi připadalo, jako bych ji věčným sledováním čůrání a kakání obtěžovala. Proto jsem jí začala dávat papírové pleny.
Po šestinedělí se ve mě ale něco znovu vzkřísilo a řekla jsem si: TEĎ NEBO NIKDY.
Když šel můj muž po šestinedělí do práce, začala jsem Miriam zase dávat nad kyblík. Nejprve jsem používala úplně normální časování. Ráno jsem začala po vstávání a pak jsem ji několikrát dopoledne zkusila dát vyčůrat, když jsem měla pocit, že už je to nějaká doba od toho, kdy čůrala naposled.
Po týdnu jsem do kyblíku zachytila všechno kakání a tak 80% čůrání. Tohle se mi povedlo asi tři dny po sobě. Považovala jsem to za obrovský úspěch a podnítilo mě to pokračovat.
Už někdy brzo potom se vyvinulo zvláštní vzájemné napojení mezi mnou a ní. Tak jako vím, kdy má hlad, tak taky často poznám, kdy se jí chce čůrat nebo kakat. A kyblíky nebo pleny mám prostě pořád po ruce, jak je vidět na mnoha fotkách. 🙂
V mém pojetí zatím bezplenkování není “úplně bez pleny”
Na noc jsem si zvykla dávat jí ekologickou papírovou plenu, aby se vyspala a nebudilo ji mokro, protože zatím v noci několikrát čůrá. I přes den, když ji nosím v šátku, dávám ji plenu, ale látkovou, aby sama cítila, když se vyčůrá. Ve většině případů se potvrzuje pravidlo, že miminko v šátku nečůrá a když ji z šátku vyndám, je plena suchá.
Zatím největší obtíž je cestování autem. Do auta jsem jí dávala ze začátku látkové pleny, ale zjistila jsem, že jí mokro vadí. Pro cesty autem teď proto nově dávám ekologické papírové pleny, kde necítí mokro.
Miminka prý nerada v autosedačkách čůrají, stejně jako v postelích nebo v šátku, a tak čekám, jak se tohle u nás vyvine. Když jedeme někam, kde můžu často zastavovat, tak zastavuji, kdykoliv se začne ozývat a dávám ji mimo auto vyčůrat. V tomhle ale zatím nejsme moc úspěšní. Většinou nestihnu zastavit, vyndat ji, vybalit a dát vyčůrat.
Protiargumenty bezplenkování
Slyším kolem sebe často argument, že bezplenkování je složité a že si zbytečně komplikuji život. Tohle pro mě určitě neplatí. Sledovat čůrání a kakání a vysledovat jejich sled skutečně není nic extrémně složitého. Navíc, pokud s tím začnete, určitě vám pomůže vaše intuice.
Sama teď spíš mám zvláštní tíživý pocit, kdykoliv Miriam nemohu dát vyčůrat a vidím, že nerada čůrá do pleny. Navíc v situacích, kdy se vám bezplenkování nehodí, se kdykoliv můžete rozhodnout pro použití látkové nebo papírové pleny.
Nedávno mi známá říkala, že bezplenkování je jednoduché, když je miminko úplně malé, ale že později to miminko zapomene a prý moje snaha přijde vniveč. To jsem slyšela poprvé. Pravda je, že Miriam jsou zatím teprve tři měsíce. Sama jsem spíš toho názoru, že když ji neodnaučím vnímat svoji potřebu čůrat a kakat, že ji nebude muset ve dvou letech znovu nacházet.
Největší riziko bezplenkování
U bezplenkování vnímám jako největší riziko pouštět se do něj s ambicemi:
1. ušetřit určitý počet papírových plen nebo
2. použít jen určitý počet látkových plen denně.
To se potom můžete jednoduše vystresovat, že se vám nedaří a to je to poslední, co s malým miminem potřebujete.
Na bezplenkování podle mě není největší školou číst signály miminka nebo naučit se techniky, v jakých polohách dávat miminko čůrat a kakat.
Bezplenkování je tou pravou školou pouštění očekávání a zbavení se potřeby ovládat. Vždy, když budete mít pocit, že teď už jste profíci, vaše miminko vás přesvědčí o opaku. Zbavit se jakýchkoliv očekávání je klíčový základ úspěchu.
V tom je bezplenkování tak kouzelné. Spolu s napojením na naše dítě nám dává příležitost každý den pouštět naše očekávání.
A to je pro život skvělá lekce. Která se hodí i pro láskyplný porod. 🙂
Je bitcoin i pro ženy? Příběh mámy na mateřské, která spořila do bitcoinu 33 Kč denně.
Proč je spoření do Bitcoinu i pro ženy? Jako ženy chceme mít…
Jaký byl můj rok bez příznaků boreliózy?
Jaký byl můj rok bez příznaků chronické boreliózy? A byl opravdu bez…
Rozhovor se Stáňou o borelióze, podnikání z pláže a jedinečnosti
Rozhovor se Stáňou z Podnikání z pláže nejen o borelióze, ale také…
Mám třítýdenní miminko. Kroutí se protože ho trápí bolení bříška. Často nejsem schopna ho dostat do klubicka abych ho dala vycurat nad kyblík protože se prostě příliš kroutí a propíná. Všichni rádi že bezplenkovani na bolení bříška pomáhá, ale přijde mi ze moje miminko se prostě nějak neumí uvolnit. Přitom když ho vybalim z plenky a nechám volně ležet na látkové plince, často se vycura a někdy i vykaka. Ale do klubicka ho nejsem schopna preprat.
Dobrý večer, děkuji za zprávu! Naše Miriam také měla první týdny problémy s bolením bříška. Myslím, že ji to výrazně přestalo, když jsem ji intenzivně začala nosit v šátku (i hodiny denně). Věřím, že pomohla ta vertikální poloha a možná i to, že jsem k ní najednou začala cítit velkou blízkost. Sama jsem se tím tak nějak dostala do pohody a možná i ona se uklidnila a zvládala lépe to bolení. Také mi připadalo, že bříško ji bolelo pořád stejně, jen se propínala v okamžiku, kdy už byla příliš unavená, přetažená. Tak jsem se snažila dávat ji zavčas do šátku, aby mi usnula a tím se uklidnila. Teď už mi připadá, že ji bříško bolí podstatně méně. Tak to bylo u nás, ale jasné je, že každé miminko je jiné. U mojí první dcery jsem zase měla pocit, že ji bříško vyloženě bolí po Vigantolu. A ano, také jsem slyšela, že bezplenkování je dobré proti bolení bříška. Myslím, že u nás to funguje, ale nejsem schopna to říct najisto. Do článku jsem to nezmínila, ale myslím, že nemá smysl první týdny děti úplně nutit nad nočník, když to vyloženě nejde. Měla jsem Miriam spíš nad plenami, abych teprve vypozorovala její čůrání a kakání a bylo mi jedno, že pořád peru. Držím moc palce, ať situaci zvládnete a jste s miminkem obě spokojené!
Zdravím, existují i jiné polohy pro bezplenkování než oblíbené klubíčko. Doporučuji knížku Ingrid Bauerové Bez plenky, kde kromě vyčerpávajících informací o bezplenkové metodě najdete fotografie těch jiných zmíněných poloh. Ať se bezplenkování daří! 🙂
Děkuji za doplnění. My se vlastně ke klubíčku dopracovaly až časem taky přes všechny možné polohy. A inspirovala jsem se právě v knize zmiňované Adélou. 🙂
Pěkný článek. Ono je to s malými miminky jednodušší v tom, že ještě nemají tak velkou potřebu se učit nové věci (hlavně první 3 měsíce). Jakmile začnou objevovat svět, naučí se přetáčet, lézt, stát, chodit, tak se může stát, že na nějakou dobu úplně zapomenou dávat signály. Tak to alespoň bylo u nás – s každým pokrokem nastalo období pár týdnů, kdy jsem najednou nepoznala nic. 🙂 Ale zase já malou potřebu spíš časovala, než poznala, takže u vás to jistě bude výrazně lepší. Tak ať se daří! 🙂
Moc děkuji! Ano, dcerce je teď šest měsíců a taky máme občas období, že nic nepoznám a třeba časuji. 🙂 A pak to zase za nějakou dobu jde. Takže souhlasím. Myslím, že někdy signály prostě nedává, nebo je to o tom, že já je nevnímám, anebo ona signály mění a já je nezachytím. Ale překvapivé pro mě je, že to vůbec nevzdávám a baví mě to. Vlastně myslím, že bezplenkování teď baví celou rodinu. A vůbec mě ty krátkodobé neúspěchy neodrazují od pokračování. Je to opravdu takový trénink pouštění očekávání, což moc potřebuju. 🙂 Mějte se moc krásně a ještě jednou děkuji. 🙂