Jaký byl můj rok bez příznaků boreliózy?

Občas se mě na to ptáte. A ty už jsi úplně zdravá?

O tom píšu dnešní článek, tři dny před koncem roku 2023, roku, který jsem po dlouhé době prožila bez každodenních příznaků boreliózy.

Genové klíče, Theta healing a vědomí toho, co mě dělá zdravou

Ale ještě zpátky ke konci roku 2022, o kterém jsem psala ve shrnutí o mé cestě ven z chronické nemoci.

• Podařilo se mi se nejen kombinací různých metod (nejvíce bylinami a biorezonancí) zbavit příznaků boreliózy.
• Považuji za důležité zmínit i jiné dveře, které se mi koncem roku 2022 otevřely bez námahy. Bylo to moje setkání s genovými klíči. Díky kontemplaci nad nimi jsem si víc zvědomila, co mě hluboce naplňuje, co je mým životním záměrem a také, co mě dělá zdravou. Začala jsem to v životě prioritizovat a cítila, jak mi dělá dobře neignorovat to, co intuitivně cítím a co chci žít, a jak mi to zdravotně prospívá.
• Díky genovým klíčům a human designu se mi víc a víc propojovalo, jak jsme každý individualita, máme svoji cestu, na každého platí něco jiného, něco jiného tu máme dělat a něco jiného se naučit. To se projevilo i v práci s klienty v roce 2023 a samotnou mě naplňovalo radostí vidět, jak je každého cesta opravdu unikátní.
• Na přelomu roku 2022 a 2023 jsem si také doplnila certifikaci v Theta Healingu na pokročilou a poměrně často, skoro každý den, jsem Theta healing praktikovala.

Poprvé se mi příznaky vrátily v dubnu

Nicméně musím uznat, že tak jednoduché to celé vyléčení přes to všechno nebylo.

Minimálně dvakrát v průběhu roku 2023 se mi příznaky vrátily. Poprvé to bylo v dubnu, kdy jsem se z nadšení nad vstupem do nového výcviku zapomněla a strávila mnoho hodin u notebooku. To byl poslední roky můj hlavní problém: mozková mlha a problémy s okem a jednou půlkou hlavy po čtení na notebooku nebo jakémkoliv čtení knihy.

Brala jsem tenkrát byliny a bylo mi do breku, protože jsem netušila, co budu dělat, když byliny přestaly zabírat. Co se děje? Byliny už to neutáhnou?

Ten zmiňovaný výcvik, do kterého jsem vstoupila, se týkal práce se stíny, stínové alchymie. Moje tehdejší mentorka mi na moje zoufalé sdílení řekla, že jsem jednoznačně v roli oběti, což je jeden z klíčových archetypů práce se stíny.

To pro mě bylo tak neuvěřitelné, že jsem se s ní pustila do sporu. To přece není možné? Já a oběť? Celý život jsem žila v tom, že jsem tvůrce a teď mi najednou ona, která vytvořila koncept stínové alchymie, říká, že jsem v roli oběti? Asi tak den nebo dva jsem to nemohla pochopit a pak jsem to uznala. A pokusila jsem se prací se stíny dostat do hrdiny, což je v této teorii protipól archetypu oběti. Pomyslně jsem ucítila takové zvláštní narovnání v zádech a po pár dnech příznaky zmizely.

Nebyla jsem si jistá, čím to vlastně bylo, ale tvrzení mé tehdejší mentorky, že všichni nemocní lidé jsou částečně v roli oběti, jsem si vzala k srdci a intenzivně nad ním tento rok hloubala.

Léto a plnění svých snů

V létě jsem se rozhodla, že budu poslouchat své srdce a strávila hodně času v Chorvatsku u moře, s lidmi, které mám ráda. Jeden týden na mé milované jachtě a pak ještě dvakrát jsme vyjeli jen tak k moři. Rodina, přátelé, pohyb, změna, komunita, objevování, přítomnost, řešení výzev, které přicházejí, čerstvý vzduch, příroda, to je všechno propojené v mých pobytech u moře v Chorvatsku a proto teď už vím, proč mi to tak prospívá. Je to to, co tu právě já mám dělat.

Byla jsem navíc mile překvapená, jak jsem zvládla celonoční řízení několikrát tam i zpět a sledovala jsem, jak moje únava je pryč. První dvě hodiny za volantem se mi často chtělo nepatrně spát, ale jak jsem překonala ten psychický blok, byla jsem schopná řídit třeba i šest hodin v kuse jako kdysi, když jsem jezdívala za prací do Německa.

S podzimem se příznaky opět probudily

Podruhé se příznaky vrátily koncem října. Už jsem měla vysazené byliny, takže to mohlo být tím. Ale jak vždycky říkám ostatním, nic není tak černobílé a často se nám tu jedinou příčinu nepovede najít. Bývá to souhra více vlivů, fyzických i psychických. Letadlo také nespadne kvůli jedné chybě, bývá to souběh více vlivů. V tom období, než se mi prodruhé vrátily příznaky, jsem byla zrovna po covidu (ačkoliv jsem měla ultralehký průběh), pak jsem měla také po detoxu těžkých kovů (mohla se objevit borelie, která byla s kovy spojena) a také se nám v domě objevila plíseň (což vždy klientům říkám, že je jasný spouštěč).

V tu dobu jsem nasadila byliny a příznaky poměrně brzo zmizely.

Chronická nemoc ukazuje, že něco máme v životě změnit

Když se člověk vyléčí z chronického onemocnění, připadá mi zásadní přehodnotit, co doteď dělal a co ho k tomu onemocnění dovedlo. Neskočit po uzdravení zpět do vyjetých kolejí a nečekat, že teď napodruhé už to projedu a bude to dobré.

• Je skvělé zamyslet se nad tím, co mi energii dodává a kde ji ztrácím.
• Co skutečně chci dělat a jak se chci cítit.
• Jaké emoce chci prožívat a co mě k nim dovede?
• V jakém prostředí žiji a v jakém prostředí chci žít.
• Jak být bytostně spokojená sama se sebou a milovat sama sebe bezpodmínečně?
• Jak najít v sobě svůj vnitřní klid a jak si ho udržet?
• Jak skutečně žít v přítomnosti?
• Jak se napojit na svoji intuici a propojit srdce a mysl?
• Jaký přesvědčení chci v sobě mít a jaká chci nahradit a čím?

Je to víc aspektů a každý z nás je má se svojí jedinečností jiné.

Každý z nás má i schopnost uzdravit se sám v sobě a okolí mu může nabídnout pomocnou ruku a třeba i urychlit proces harmonizace, ale je to vždy na nás a v nás.

Senzitivita po borelióze

V průběhu roku jsem zjistila, že chronická nemoc zásadně zvýšila moji senzitivitu. V mnoha ohledech. Jako příklad mohu uvést odpovídání na otázky ohledně Buhnerova protokolu. Mluvila jsem již s poměrně velkým množstvím lidí o borelióze a koinfekcích a po čase jsem zjistila, že nemohu jenom rozdávat rady a čekat, že se budu cítit pořád stejně fajn. Někdy jsem k mému absolutnímu překvapení i přejímala symptomy lidí, kteří mi psali. Proto jsem si začala nastavovat hranice a zavedla konzultace. Totiž jakákoliv i dobře míněná rada přes messenger, nemůže být nikdy dostatečně kompletní, aby lidem opravdu pomohla s tak složitou výzvou jako je chronická borelióza. 

Nastavování hranic

Začala jsem si nastavovat hranice. V případě poradenství v Buhnerově protokolu to bylo například to, že moje vnitřní já stejně nebylo spokojené ani s hodinovou konzultací, protože po jedné hodině konzultace sice někomu pomohu, otevřu dveře, ale určitě ne všem. Někdo si vyslechne, jaké byliny jsou v Buhnerově protokolu, ale přesto nic neudělá a já jsem potřebovala vidět, že to, co dělám, má nějaký smysl. Tak jsem zavedla mentoring, z kterého mám nyní opravdovou radost, protože vidím, jak se lidé, kteří na sobě chtějí pracovat, mohou posunovat. A jsem stále znovu a znovu v úžasu, jak někteří jsou nadšení například z genových klíčů a dalších aspektů tohoto komplexního přístupu k sobě, a to mi vrací moji energii zpět.

Komplexní výzva chronické nemoci

Dál jsem si všimla, že borelióza je komplexní problém a často mají lidé i stejné předchozí osudy, jako jsem měla já. Tlak na výkon, snaha být perfektní, vše udělat dokonale. Vše mít pod kontrolou. Přišlo mi zásadní podívat se i na toto a i na své další návyky, jak spíme, jak jíme, co přes den děláme, jaké máme limitující přesvědčení, jaké emoce nás tíží, co nás blokuje.

Doteď nevím, co mi způsobilo chronickou nemoc, jestli to opravdu byla borelie, covid, bartonella, další koinfekce, EBV, herpes viry (ačkoliv jsem nikdy neměla opar) nebo VZV? Nebo to opravdu byl dlouhodobý chronický stres? Nebo intoxikace rtutí? Dlouhodobé přetížení nervového systému? Život, kde jsem neupřednostňovala sebe a nechala si překračovat hranice? Něco z toho, anebo všechno dohromady. Asi nemá smysl řešit, co byla první a poslední kapka, ale je dobré aspoň krůček pro krůčku si upravovat postupně vše, co zrovna člověk cítí, že je na řadě.

Vděčnost a poslouchání sama sebe

Tento rok jsem dospěla také k velkému uvědomění, ze je třeba vážit si toho, co máme, každého dne a svého zdraví, kterým disponujeme. Svojí rodiny a přátel i širší komunity, protože to je to, co nám dodává sílu. Došel mi význam napojení se zpátky na sebe, na svoji intuici, přítomnost. To, co mě celý život učili – odpojit se od sebe a dělat to, co chce okolí – začínám vidět a už nedělám. Nepodléhám tlaku a nerozhoduji se hned, ale počkám si jazykem human designu na emocionální jasno. Snažím se si okolo sebe tvořit podporující komunitu, s kterou mohu sdílet, a u které vím, že mě nebude soudit za žádné moje názory, sny ani akce.

Mám dnes už takové brzdy, vyrovnávací mechanismy a tak vím, za co zatáhnout, když se přetížím a překročím znovu svoje hranice. Vím, kde přidat (radost, odpočinek, láska, akce, přítomnost, společnost lidí) anebo většinou ubrat (snahy, urputnosti, kontroly, úsilí), když se něco rozjíždí.

A na závěr roku tu mám pro vás, ženy, jedno novoroční zamyšlení

Období okolo konce roku má jedinečný potenciál. Usnadňuje nám pohled zpět a současně vpřed. Podporuje kontemplaci. Pokud se rozhodneme ho využít, můžeme získat mnoho uvědomění, proč něco se nám dařilo bez námahy a jiné dveře zůstaly zavřené.

Jak to máte vy?

Vnímáte konec roku jako příležitost zastavit se a ohlédnout se po tom, jaký byl minulý rok? Byl pro vás úspěšný? Cítily jste se šťastně a láskyplně? Plné zdraví? Dopřejte si čas zamyslet se nad tím, co se vám podařilo, velké, ale i malé věci a prožít si vděčnost, kterou za ně cítíte.

Konec roku může být i příležitost zamyslet se nad tím, kde jsme cítily stres, kde jsme nebyly ve své síle a co bychom chtěli změnit. Kde můžeme pustit stará nefungující přesvědčení a do nového roku vykročit volnější a svobodnější? Jaký náš nevyužitý potenciál zůstal nedotčený?

Ještě než se pustíte do novoročních předsevzetí, zkuste si dovolit si jen tak snít.

Jaký byste opravdu chtěly prožít příští rok? Nechte svoje nápady a myšlenky proudit a svoje sny si můžete zapisovat, než vaše mysl začne chodit s námitkami.

Jak se chcete cítit? Možná se chcete cítit zdravě? Možná chcete mít miliónové příjmy? Možná chcete nový dům, krásnou dovolenou, přátele, na které se můžete spolehnout, nebo láskyplnou rodinu? A jak se budete u toho cítit? Jaké emoce při té představě prožíváte? Dobře si je zapamatujte, ony budou váš motor pro to své sny realizovat.

Pak si stanovte svoje priority pro rok 2024 a zamyslete se nad tím, jaké malé krůčky musíte udělat k tomu, aby se váš sen stal realitou. Jakým krůčkem musíte začít dnes a pokračovat každý jednotlivý den, abyste se ke svému snu přiblížily? Kým se chcete stát, co se musíte naučit, abyste příští rok tento svůj sen mohly skutečně žít?

A pak přichází to nejtěžší a zároveň nejkrásnější. Konzistentnost. Je těžší, když vám zrovna nikdo netleská nebo se nikdo nedívá.

Ale splnění vašich nejbytostnějších snů je zároveň ten největší důvod pro to stát se sám sobě svým nejvěrnějším fanouškem.

Přeji krásný konec roku 2023 a úžasný rok 2024 plný splněných těch nejodvážnějších a nejautentičtějších přání.