Když Bůh dělal čas, udělal ho dost

Tohle přísloví na mě nedávno zapůsobilo. Ve svém okolí vidím, že v pocitu akutního nedostatku času nejsem sama. A několik dní po tom, co do mě brnklo tohle přísloví, jsme měly s kamarádkami rozhovor o tom, že s malými dětmi je časově náročné dělat cokoliv jiného, co s mateřstvím nesouvisí, třeba rozjet podnikání nebo i jen psát blog.

Obecně mi připadá, že mámy s dětmi mají málo času. A to i když nechodí do práce a „jen“ se starají o děti. Celý den se soustředí na děti, starají se o domácnost, jejich mužové jsou v práci a babičky daleko. Jak z toho ven?

Proč máme tak málo času?

Vysledovala jsem jeden zajímavý trend. Když jsem chodila do práce, měla jsem pocit, že nestíhám. Když se nám narodila dcera, můj pocit nedostatku času se zmnohonásobil: „Teď už nestíhám fakt nic, ani dojít si na záchod. Jak jsem si předtím mohla myslet, že nestíhám?“

Celý den jsem se o dceru starala a zbytek dne spala, abych měla dost sil. Postupně ubývalo jejího spánku a přibývalo dalších aktivit, začalo ji bolet bříško, začala lézt… Každý další krok znamenal čím dál míň času pro mě. Pokaždé, když jsem si myslela, že mám málo času, činností mi přibylo. Zase jsem to nějak zvládla a jen si uvědomovala, že nemám čas pro sebe, ale všechno se to stihnout vlastně dá.

Když se nad tou situací zamyslím, jasně mi z toho vyplývá, že…

Problém nebude v čase, ale v mém vnímání času

V mém očekávání a v tom, co jsem si naprojektovala, že chci všechno stihnout teď hned. Tak mě tak napadá taková kacířská myšlenka, že i teď mám času dost, protože je dost pravděpodobné, že časem mi zas něco přibyde a zas se to do mého programu vejde.

Je jen na nás, jak se na to podíváme.

Jak to asi dělaly naše mámy nebo babičky, se spoustou dětí, bez myček, supermarketů, polotovarů, na venkově, kde se musely postarat nejen o dům, ale i o zahradu a zvířata? Je jasné, že ony okolo sebe měly širší rodinu. Stejně tak jako to, že my teď ten přebytečný čas něčemu užitečnému věnujeme, často aktivitám s dětmi, rozvoji svého dítěte nebo rozvoji svému, ale přesto si říkám, že je dobré myslet na to, že času máme dost a je jen na nás, jak s ním naložíme.

Je opravdu nutné vařit, když děti spí? Nejde to udělat s nimi? Je opravdu nutné uklízet tak často? Nejde do všemožných aktivit zapojit třeba právě děti? A čas, kdy děti spí, si nechat jenom pro sebe?

Mateřství mi dalo v tomto ohledu tři zásadní lekce:

1. Prioritizovat – dělat jenom věci pro mě zásadní.
2. Dokončovat – když něco nedodělám hned, jak začnu, už se k tomu pravděpodobně nestihnu vrátit.
3. Minimalizovat – nejen předměty okolo sebe, ale i činnosti a setkávání se.

Z mého dětství si vůbec nevybavuju, že bych někam chvátala. Možná moji rodiče chvátali, ale já to tak nevnímala. Až od vysoké školy si vybavuju, že jsem se občas nestihla něco naučit, ale rozhodně to nebylo nestíhání každým dnem. To přišlo až v práci. Sice jsem absolvovala desítky hodin školení na time management, které v práci zabíraly, ale na mateřství jsou tyhle poučky často krátké.

Děti nechápou, proč je důležité, jestli je 10:15 nebo 10:30

Možná proto, že ono to pro život v přítomném okamžiku opravdu důležité není. Když teď chvátám, abych stihla schůzku nebo dceřin kroužek, vidím, jak se ten chvat přenáší na ni a necítí se dobře. A zavazuju se, že si budu dávat časové rezervy.

Jedna kamarádka mi nedávno řekla zajímavý postřeh. „Možná že to, že nemáš teď čas, prostě znamená, že to něco, co teď chceš nutně dělat, pro tebe život zamýšlel jinak nebo později“. A mě to docvaklo.

Nejlepší bude nechat některé věci prostě plynout tak, jak to dělaly naše mámy a babičky a ženy stovky let před nimi. Přijmout, že teď je období, kdy mám dost času na hraní, povzbuzování dcery, sledování jejího pokroku a bytí jí podporou, když potřebuje.

Tak, abych jí byla i v našem zrychleném životě klidným přístavem, kde ona si užije dětství, ve kterém se nikam nechvátá.

Tak, aby i mně se zpomalil tep a dostavil se pocit, že času mám vlastně tak akorát pro všechno důležité.

Přeju i vám do nového roku 2018 spoustu krásně strávených chvil ve společnosti těch, které milujete, málo chvatu a hodně porozumění a sounáležitosti. A pokud vás čeká zážitek v podobě zrození vašeho miminka, využijte ho co nejvíce k vaší ještě větší, hluboké spokojenosti.