5 lekcí, které mi kojení a samoodstavení dalo

Napadlo vás někdy před mateřstvím, že budete kojit několik let? Mě ani náhodou. 🙂

Sama sebe jsem překvapila, jak mě porod a první týdny po něm změnily a já si uvědomila, že samoodstavení bude to pravé.

A i když Eminčino kojení skončilo samoodstavením tak, jak jsem si přála (jak jsme přestaly kojit bez pláče si můžete přečíst tady), nebudu tvrdit, že to proběhlo pro mě úplně hladce a rovnou se vám přiznám. Kojení a samoodstavení mě naučilo několik neocenitelných věcí.

1. Pocit „jsem dobrá máma“?

Emí se rozhodla odstavit v jejích dvou letech a sedmi měsících. Nečekala jsem, že to přijde tak „brzo“, a tak jsem sama sebe zaskočila pocitem, že NĚCO NENÍ DOBŘE.

Při prvních náznacích samoodstavení jsem ucítila lítost, že Emí možná nechce mléko kvůli soucitu ke mně a bolesti prsou v těhotenství. Přestat kojit už je pro mě v pořádku, tak co se děje? Nejdřív jsem nechápala a pak mi došlo, kde se bere ta nejistota. Někde ve mě byl schovaný pocit, možná ještě z předchozích generací, že schopnost kojit se rovná „být dobrá máma“.

Uvědomění toho pocitu bylo jako můj objev Ameriky :-). Došlo mi, že jsem pro ni samozřejmě tou nejlepší mámou na světě i bez kojení a spadnul ze mě velký balvan.

Ať kojíme nebo ne, pořád jsme pro svoje dítě tou nejlepší mámou. Pojďme si to uvědomit každý den, každé ráno a každý večer. 🙂

I kdybych si to nastavení v sobě našla dřív, Emí bych neodstavovala. Ale každý jsme jiný, a proto to píšu i pro vás, co možná teď máte strach, jestli vydržíte kojit do samoodstavení.

 2. Neztratím silné pouto se svým dítětem?

Věřím, že kojení vytváří láskyplné pouto, a tak jsem si v skrytu duše říkala: Neutneme tohle naše pouto? Nezmizí pak naše intuitivní napojení na sebe navzájem? Nic z toho se nestalo. Kojení je jen jedna (i když nádherná) část pouta, které pojí mámu s dítětem. A přerušením kojení se na tomto poutu nic nezměnilo.

Emí se bude osamostatňovat tím, jak bude růst. Ale za důležité teď vnímám ji pustit a nedržet na místě. Naše pouto naopak můžeme dál obohacovat novými prožitky.

Věřím, že každým dnem a každým zážitkem se intuitivní pouto mezi mámou a dítětem prohlubuje a obohacuje. A jedním z takových zážitků může být i vědomě prožité samoodstavení. 

3. Půjde dlouhodobé kojení samo?

Dlouhodobé kojení vyžaduje péči o sebe a dalo mi proto mnoho zkušeností s tím, jak pečovat o sebe sama. K péči o sebe mě donutilo, protože s mojí tělesnou konstitucí bych dlouhodobé kojení nezvládla.

Naučila jsem se dlouho spát, i když „jsem neměla čas“. A teď po přerušení kojení, přestože jsem těhotná, najednou můžu fungovat do noci nebo hned za rozbřesku. 🙂

Přeorganizovala jsem svůj jídelníček a začala studovat kouzla výživy různých směrů, což mě dovedlo až k Akademii léčivé výživy, kterou studuju nyní. Je to super pocit svobody, vědět co jíst a jak to na vás bude působit. 🙂 Tohle téma je pro mě teď tak zásadní, že se mu budu věnovat v samostatném článku.

4. Je to „normální“? 🙂

Všimli jste si kolik protichůdných názorů je v naší společnosti na kojení? A z kolika úhlů pohledu může být kojící nebo nekojící máma v rozporu s něčími představami?

Vzpomínám si, jak jsem před několika lety, před tím než se narodila Emí, nevěřila, že můžu kojit dva nebo tři roky. Pak jsem nechápala, že někdo vědomě nekojí vůbec. A pak s tím, jak jsem se setkávala s oběma póly v mém osobním životě, mi došlo, že každý to má jinak, každý jsme jiný a nikdo nezná právě nás a naše dítě víc než my sami.

Kojení mě naučilo respektovat pohled ostatních nejen na tohle diskutované téma, ale také vyžadovat respekt mého přístupu (nejen) ke kojení. Stát si za svým cítěním a intuicí.

5. Můžu nechat věci prostě plynout?

Jak budeme uspávat? Jak Emí uklidním? Neztratíme spolu přerušením kojení ten intuitivní vztah? Ptala jsem se sama sebe v době, kdy jsem uvažovala nad tím, co bude, až přestaneme kojit.

Teď vím, že všechno proběhlo ve správný čas, v souladu se mnou i s Emí, i s tím, jak věřím, že příroda nastavila proces odstavování. Možná jsme měly velké štěstí, ale věřím na „nechání věcí plynout“.

Emí „sama“ přišla na to, jak usnout bez kojení. Povídáme si a najednou usne stejně dobře a rychle jako usínala při kojení. Při uklidňování ještě víc funguje uznání jejích pocitů.

Nechat věci plynout pro mě už neznamená vzdát se, ale uvěřit, že pokud mám stanovený určitý cíl, který je v souladu se mnou, tak cestu k němu najdu a bude probíhat v souladu se mnou a s určitou vyšší mocí. Stejně nemůžu kontrolovat všechno. 🙂

Když se věci nechají dozrát, jako by se pak děly „samy“. Aby to fungovalo, musíme přitom jít vlastní autentickou cestou, naslouchat své intuici a svému cítění. Pak se naše přání začínají plnit. 🙂

Věřím, že je to taky jedna z věcí, která nám může přispět při přirozeném porodu. Pokud se o právě o porod zajímáte, podívejte se na můj e-book 7 kroků k přirozenému porodu. Je nadupaný informacemi, které vám k přirozenému plynutí u porodu mohou napomoct.

Tenhle seznam mých pocitů z kojení a samoodstavení není vyčerpávající. A je možné, že za pár týdnů nebo let mi budou připadat důležitější jiné postřehy.

Je to ale seznam psaný s vírou, že kojení má smysl nejen z pohledu našich dětí, ale i nás samotných a že třeba některé z vás aspoň jeden bod přijde užitečný a pomůže vyřešit otazník, který před porodem a začátkem kojení nebo v průběhu kojení máte… 🙂