Borelióza a koinfekce – díl 1

Tento článek je o tom nejdůležitějším, co máme. O zdraví. Je to příběh, který jsem žila v posledních třech letech. Je to i příběh mnoha dalších lidí v Čechách. Je tak absurdní, že kdybych ho neprožila, možná ani nebudu věřit, že je reálný.

Píšu ho nikoliv proto, že bych si chtěla postěžovat. Sdílím ho proto, abych dodala odvahu těm, kteří procházejí stejným údolím, že cesta zpět je možná. Mám pro vás vzkaz: Ať se cítíte, jak se cítíte, jste v pořádku. To jen něco ve vašem životě způsobilo, že dočasně oslabené tělo do sebe nechalo vejít patogen, který vám způsobuje tyto stavy.

Vím, že to dočte zřejmě jenom ten, kdo něco podobného zažil. Přesto jsem se rozhodla napsat příběh dlouhý (přesto je velmi zkrácený), protože jinak by jednoduše neodrážel realitu.

Začátek roku 2020 a covid

Myslím, že nikdy nezapomenu na začátek roku 2020. Byla jsem doma se dvěma dětmi, žili jsme v rámci možností zdravě, vařila jsem bio potraviny a sbírala bylinky. Už nějakou dobu jsme měli netoxickou domácnost, dělala jsem vlastní prací prášek, používala přírodní drogerii. Chodila na vycházky a podle možností sportovala, běhala a cvičila jógu. Žila osobním rozvojem a byla vděčná za to, co mi život přinesl.

Moje máma mi od malička říkala, že mám tuhý kořínek. A z toho jsem i přes vyčerpání po dvou porodech žila a připadala si vcelku zdravě. Hlava mě nikdy bezdůvodně nebolela, ani po celodenní mnohaleté práci, možná tak po prohýřeném večírku kdysi dávno před dětmi. Byla jsem schopná přečíst desítky i stovky stran knih denně. A myslela jsem si, že zdravý životní styl je nejlepší prevence chronických nemocí.

Než mi do života přišla borelióza. Ona se totiž příliš neptá, jak zdravě člověk žije.

Tedy prvních mnoho měsíců jsem vůbec netušila, co mi to do života přišlo. Vše začalo v březnu 2020, kdy jsem se v práci nakazila covidem asi jako jedna z prvních v ČR. Jenže nikdo z kolegů nebyl v Itálii, a tak přes moji veškerou snahu jsem se nedostala k testu. Později se moje teorie potvrdila, ale až díky testům rodinných příslušníků mých kolegů.

Jediný, kdo mi moje teorii s covidem podle příznaků věřil, byl můj homeopat, ale ten mi tehdejší test sehnat nemohl. Na rozdíl od praktické lékařky, která tvrdila, že to covid být nemůže a i kdyby byl, že mi na test žádanku nedá. A hlavně ať k ní nechodím. Což o to, já jsem u ní nebyla mnoho let a ani jsem se tam nechystala, ale chtěla jsem si nějak pomoct.

Byla jsem zvyklá léčit se bylinami, případně homeopatií, odpočinkem a jídlem, ale nic nefungovalo. Po měsíci probublávání na plicích jsem zjistila, že v zahraničí občas používají na covid Arsenicum Album a to mi zázračně mé covidové problémy vyléčilo po první kuličce.

Co se to děje?

2 další týdny byly úžasné. Cítila jsem znovu spoustu sil, než jsem si z jedné procházky v Divoké Šárce koncem dubna 2020 přinesla klíště. Vyndala jsem ho určitě do 4 hodin a protože na klíšťata moje i mých dětí jsem byla vždy opatrná, dala jsem ho do pytlíku, abychom ho v případě problémů mohli poslat na testování. Asi za dva dny to začalo. To něco, co mělo trvat měsíce a roky.

Nejdřív se mi začala motat hlava, brněly mi prsty a zdálo se mi, že levá ruka je nějaká nemotorná. Podlaha se mnou občas úplně tančila. Taky jsem nemohla vstávat ráno před dětmi v šest hodin a sledovat Joe Dispenzu (zrovna měl online kurz), protože se mi nějak divně dívalo na telefon a monitor. Kromě toho mi stále bylo na zvracení. Typické neurologické příznaky.

Říkala jsem si, že se mi nejspíš vrátil covid, tak jsem chvíli čekala, že se to zase zlepší. Kromě toho, kam bych se šla zeptat po zkušenosti s praktickou lékařkou, že? Zpětně jsem zjistila, že covid umí probudit borelie v těle, které jsou v těle zatím neaktivní a rozjet boreliózu, a to se pravděpodobně stalo mně.

Obvodní doktorka

Po týdnu jsem šla k praktické doktorce. Řekla jsem jí o covidu (nevěřila mi), řekla jsem jí o klíštěti (odpověděla, že borelióza se takto neprojevuje a kdybych měla encefalitidu, tak prý vypadám jinak a už ležím na infekčním na Bulovce) a dostala jsem radu, ať zvolním tempo, že je to psychické.

Byla jsem tedy opravdu ráda, že jsem zdravá a šla domů. To jsem měla ještě důvěru v české zdravotnictví. Doma se přidalo i brnění nohy. Po dalším týdnu zhoršujících se příznaků jsem k praktické doktorce šla znovu.

Tentokrát mi řekla, že tedy když jinak nedám, pošle mě na neurologii, protože jsou i nemoci, které jsou nebezpečné, a ty je třeba vyloučit.

Moje klíště bylo zdravé

Hned jak jsem zjistila, že mi není dobře, poslala jsem klíště na testování. Chtěla jsem zaškrtnout všechny nemoci, které byly v nabídce na testování. Ale paní v laboratoři mi tenkrát řekla, že to nemá smysl, že je to zbytečně drahé a ať si zaškrtnu jen boreliózu a encefalitidu. Nechala jsem se přesvědčit. Podle laboratoře bylo to moje dubnové klíště naprosto zdravé. Paní z laboratoře, která mi klíště odebírala, jen říkala, že moje příznaky vypadají na „encku“ a že mám podpořit imunitu, nic jiného prý nemůžu dělat.

Zpětně si myslím, že boreliózu jsem v těle už nějakou dobu měla. Podle pozdějších testů jsem pak pochopila, že třeba rok až tři roky (ano, pamatovala jsem si i na jednoho komára, který mě kousnul a dlouho to bolelo), ale rozjelo se to až s covidem. To klíště už byla pouze poslední kapka, možná anaplasma a další infekce.

Návštěvy neurologií

S velkým strachem jsem se objednala na neurologii na polikliniku, o které mi obvodní lékařka řekla, že s ní má výbornou zkušenost. Prý skvělá paní doktorka na neurologii mi udělala standardní sadu vyšetření, poklepala kladívkem na různé části těla a řekla, že jsem zdravá. Zeptala jsem se, jestli není třeba magnetická rezonance a ona mi odpověděla, že ne, že to mám psychické. Že by mi mohla předepsat antidepresiva, ale vzhledem k tomu, že ještě kojím, tak nemůže.

Příznaky se dále zhoršovaly. Brnělo mě tělo, hlava, kůže pod vlasy, oko. V hlavě mě píchalo a tak zvláštně mě bolela vzadu, jako nikdy předtím. Tuhnul mi krk a trapézy. Musela jsem spát 12 hodin denně, jinak jsem byla vyřízená. Na neurologii jsem znovu volala, jestli můžu ještě jednou přijít, že je mi hůř. Paní doktorka mi po telefonu řekla, že jestli opravdu chci přijít, tak že mi teda ty antidepresiva napíše, i když kojím. Pochopila jsem, že tam už ani chodit nemusím. Začala jsem mít tušení, že tudy cesta nevede.

První pochybnosti o diagnostice a léčbě

Šla jsem znovu ke své praktické doktorce, že mám pořád horší problémy a antidepresiva nechci, ale chci to řešit jinak. Ačkoliv mi příliš nevěřila, řekla mi, že mi může napsat žádanku na urgentní neurologii do motolské nemocnice a poradila mi, ať tam jedu hned teď odpoledne, že mě jinak nevezmou, protože jim nebudu připadat dostatečně akutní.

Jela jsem tam tedy hned, manžel i děti v autě. V Motole mi sdělili, že k nim nespadám a nejsem akutní a tedy mě pravděpodobně nevezmou. Že můžu zkusit počkat. Čekala jsem čtyři hodiny až do pozdního večera a v tu chvíli mi řekli, že budu čekat ještě minimálně čtyři hodiny, protože opravdu nejsem akutní a opravdu k nim nepatřím. A je riziko, že mě nevezmou ani pak a ať jedu tam, kam patřím spádově.

Rozhodla jsem se, že pravděpodobnost, že tady pořídím, je poměrně malá, a jeli jsme s dětmi domů. Jsem vlastně ráda, že jsem tam nečekala, protože asi rok a půl poté, co jsem se tam dostala s podezřením na trombózu v noze mi tamní lékařka řekla, že borelióza je lehce léčitelná nemoc s jasnými příznaky, po 14 dnech na antibiotikách je pryč a že se přeceňuje. A když slyšela, že jsem brala antibiotika 70 dní (to už jsem měla nějakou léčbu za sebou), spráskla ruce a prakticky mě odepsala.

Ano, je to léčitelná nemoc, ale musí ji někdo diagnostikovat a léčit. Jedním z největších problémů při diagnostikování a léčbě boreliózy je bezpochyby to, že ji v Čechách lékaři jako nemoc víceméně neuznávají a bagatelizují a její příznaky shazují na psychické příčiny. Pacienty neznalé této reality to poté vede k tomu, že skutečně začnou věřit, že oni jsou v nepořádku psychicky a oni jsou špatně. Ale nejsou. Mají v sobě pouze patogen, který lze léčit.

Ale zpátky do roku 2020. Ještě jsem nevěděla, že boreliózu mám.

Byl konec května a mě bylo čím dál hůř

Začala jsem pomalu chápat, že tohle není žádná chřipečka, kterou jsem mimochodem už asi posledních 20 let neměla.

Potažmo s fyzickými příznaky začaly přicházet i ty psychické. Možná způsobené tím, že mi bylo špatně, ale zpětně vím, že toto borelióza dělá. Ztráta koncentrace, ztráta nadšení, životního elánu, energie cokoliv podnikat. Neschopnost multitaskingu. Prostě takový záchranný mód přežití.

Objednala jsem se na soukromou neurologii. Tam jsem podstoupila znovu standardní vyšetření, poprosila jsem o testy na klíšťata a tamější lékařka mi napsala žádanku na magnetickou rezonanci mozku. Sice jsem se bála, ale měla jsem radost, že se konečně budu moct začít nějak léčit. Testy na klíšťata vyšly zvláštně. Později jsem zjistila, že byly nekvalitní, jedny z nejlevnějších a ještě bez číselného rozpisu (jen pozitivní a negativní), což není vypovídající. Nicméně taková je realita diagnostikování boreliózy v ČR.

Nekvalitními testy jsem ztratila půl roku možné léčby

Borelióza vyšla všude negativní, takže jsem ji přestala řešit, čímž jsem ztratila spoustu času a dostala se do chronicity. Klíšťová encefalitida k překvapení lékařky mírně pozitivní. Laboratoř tam uvedla, že protilátky mám dobré a není třeba další očkování. Ale já očkovaná nikdy nebyla. A lékařka na neurologii mi tenkrát řekla, že to není současná infekce, ale kdysi dávno jsem encefalitidu evidentně bezpříznakově prodělala. Magnetická rezonance mozku v pořádku. Oddechla jsem si.

Tak jestli je to psychické, už by mi mělo začít být dobře, když vím, že jsem zdravá, nebo ne?

Zajímavé bylo, že tady mi nikdo nenabízel antidepresiva a zdálo se, že mi moje problémy věří. Závěr byl, že moje potíže budou od krční páteře a ať začnu cvičit a chodit na rehabilitace.

Období fyzioterapií

Tím začalo moje období vynakládání nemalých peněz za nejrůznější fyzioterapeuty a rehabilitace. Asi nejlepší trenér a fyzioterapeut v jednom, kterého jsem měla, byl fyzioterapeut vrcholových sportovců, našich i zahraničních. Byl úžasný. Byl konsternován tím, jak ztuhlé mám krční svaly.

Když mi teď někdo řekne, že má extrémně ztuhlé krční svaly, vždy vím, že to je bití na poplach. Často borelióza začíná právě takto a mě překvapuje, že to žádný lékař neřeší. Ale to je právě ta jedna z mnoha boreliových kontroverzí. Tolik lidí touto nemocí trpí a tak málo povědomí o ní je, především ze strany lékařů.

Tento fyzioterapeut se mnou měl obrovskou trpělivost. Dal mi mnoho cviků, často odblokovával různé body v těle, ale popravdě musím říct, že za celé léto a podzim jsem se neposunula nikam. On jako první mi mezi řečí řekl o doktoru Klubalovi, který umí přijít na příčiny nemocí a léčit je. Tam prý můžu zkusit jít, když nezabere naše terapie.

První „alternativy“

Už jsem pomalu chápala, že medicína mi nepomůže a začala jsem se porozhlížet po alternativě.

Jedla jsem už dlouho poměrně dost zdravě bez cukru a laktózy, ale od začátku mých problémů jsem vyloženě vysadila na určitá dlouhá období i lepek. Nic nezabíralo.

Moje analytická mysl pořád přemýšlela, co by mohlo být příčinou mých problémů. Napadlo mě, že by to mohly být 5G antény, které okolo našeho tehdejšího bydlení vyrašily jako houby po dešti.

Na tuto teorii (dnes podle mého názoru mylnou) mě dovedl fakt, že když jsem v létě odcestovala do Chorvatska na loď, moje problémy zázračně zmizely. V Chorvatsku tehdy ještě 5G antény nebyly a na lodi je člověk dál od civilizace, tedy i od záření.

Na doporučení mého ortopeda homeopata v jednom jsem si koupila první Somavedic. Byl to Uran a toto záření prý měl eliminovat. Nepocítila jsem žádnou změnu.

Zajímavé bylo, že když jsem se pohybovala venku, v lese, tak moje problémy byly zásadně menší než uvnitř domů a například vůbec jsem nesnesla respirátor, ten mi neurologické problémy prohluboval. Vypadalo to, jako kdyby se mi mozek hůře okysličoval a čerstvý vzduch dělal lépe. Celé léto se mi také děla podivná věc, že jakmile mi slunce zasvítilo na hlavu, na dva až tři týdny mě rozbolela intenzivně hlava, jako kdybych tam měla nějaký akutní zánět.

Moje první biorezonance

Také jsem začala se svojí první biorezonancí. Dostala jsem tip na paní s přístrojem Imago Sensitiv, která mi udělala hodinové měření, pak to zanalyzovala a dala mi doporučení. Pak jsem k ní ještě mnohokrát šla a ona mi tímto přístrojem nalezené problémy odstraňovala. Vzhledem k tomu, že jsem ještě kojila, nemohla jsem podstoupit nějaký zásadní detox.

Zajímavé bylo, že ani tento přístroj nic zásadního nenašel. Jenom babesii, která se také přenáší klíšťaty. Pro mě to byl znovu takový signál, že to přece jenom může s klíšťaty souviset. Zajímavé bylo, že ta babesie se v mém těle podle všeho držela i přes plazmování delší dobu. Což paní upřímně nechápala. A já to měla pochopit až za dva roky.

Schusslerovy soli

Začala jsem si na svoji situaci zvykat. Navštívila jsem terapeutku, která dělala směsi ze Schusslerových solí na míru. Naordinovala mi podle obličejové diagnostiky směs a tu jsem si každý den připravila a vypila. To ona mi poprvé řekla, že na tu situaci si zvykat nemůžu, že se přece vyléčím. Ona mi také řekla, že moje příznaky jí jsou známé a připadají jí jako neuroborelióza. Konečně někdo, kdo potkal podobně nemocné lidi jako jsem já.

Slyšela jsem to slovo neuroborelióza poprvé. Poradila mi, ať se objednám k doktoru Klubalovi, který tomu jediný rozumí. Zmínila, že to v mém případě není akutní, že pan doktor je drahý a nejdřív můžu vyzkoušet soli a různé další doplňky, které mi poradila. Řekla jsem si, že když se o něm dozvídám už podruhé, musím se k němu objednat. Když je on jediný, kdo to umí diagnostikovat a léčit. To mi tenkrát ještě přišlo přehnané tvrzení, ale zpětně uznávám, že je to tvrzení velmi výstižné.

Tato terapeutka se Schusslerovými solemi mě velmi posunula, protože toho hodně věděla o neuroborelióze a uměla nasměrovat dál. Také mi řekla, že boreliózu nemusím případně léčit antibiotiky, že existuje jakýsi Buhnerův protokol, který je ale extrémně komplikovaný, alkoholové tinktury, různé kombinace, různá množství kapek, koncentrace alkoholu, atd… Tenkrát jsem to po tomto popisu zavrhla. Nemohla jsem se pořádně soustředit a nedokázala jsem si představit, že hledám a studuju někde po internetu anglickou literaturu na to téma. Ačkoliv jsem v minulosti přečetla tisíce stran v cizích jazycích, věděla jsem, že tohle prostě nedám.

Ona mi také doporučila FB boreliovou skupinu, kde jsem se toho později mnoho dozvěděla a jejíž zakladatelka mě později velmi pomohla.

Nebylo mi jasné, jak můžu mít boreliózu, když ji mám přece vyloučenou testy? Ale to je jedna z dalších věcí, na kterou si musíte dát pozor. V Čechách se používají levné Elisa testy, které mají velmi nízkou vypovídací schopnost a pokud vyjde negativní, není to vůbec známka toho, že boreliózu nemáte. Naopak dražší Western Blot testy jsou podstatně přesnější, ale málokterý doktor vám je udělá. K tomu je třeba hlídat si, aby v testech byly číselné hodnoty a ne jen vyjádření negativní – pozitivní, protože i to může zkreslit testy. Negativní totiž laboratoře uvádějí i u testů, kde protilátky jsou, ale nízké.

Nečekaný propad

V té době jsem se cítila sice špatně, pořád mě brněla hlava a jako by mi tam píchaly jehličky, ale dalo se s tím fungovat. Borelióza je specifická tím, že se cítíte třeba i velmi špatně, ale navenek vám nic není a nikdo to na první pohled vůbec nepozná.

Definitivní zlom k horšímu nastal, když jsem potkala dalšího trenéra, který si říkal „neurologický trenér“. Zajímal se o moje problémy a nadchnul mě tím, že má neurologický výcvik a že by mi rád zkusil pomoci. Tonoucí se stébla chytá a mě ani za mák nenapadlo, k jak velkému zhoršení jeho terapií může dojít. Tvrdil, že moje problémy budou způsobené tím, že jedna část těla pracuje jinak než druhá. Popravdě měla jsem pořád jenom problémy s jednou částí těla, a tak jsem byla zvědavá, jak mi pomůže.

Toto jsem zkoušet neměla. Dostal mě na naprosté dno. Dal mi udělat sérii cviků, při kterých se mi udělalo vyloženě fyzicky nevolno. Řekl mi, že se mu tam někdy lidé i pozvrací. Tak to jsem snad ani slyšet nechtěla. Od něj jsem odcházela po jedné hodině s těžkým neurologickým zhoršením, silnou mozkovou mlhou a byla jsem ráda, že jsem si na recepci vzpomněla na svoje jméno (respektive podepsala jsem se jménem za svobodna, a to už jsem byla nějakých 7 let vdaná) a našla cestu domů.

Mozková mlha

Mnoho dnů mi tyto neurologické příznaky zůstaly a odcházely jen velmi pomalu. Nebo možná jsem si na ně postupně zvykala. Mnoho nocí jsem vůbec nespala, zasažené bylo i spánkové centrum. Asi za tři dny po epizodě s neurologickým trenérem se mi povedlo dostat akutně do nemocnice na Homolce, tam mi udělali sérii vyšetření včetně akutní magnetické rezonance a cévního vyšetření a bylo mi sděleno, že jsem zdravá.

Jediné nasměrování, které jsem tam dostala, mi paradoxně poskytla sestra při příjmu, která mi řekla: Paní, víte, že máte jednu oční panenku úplně jinak velkou než druhou? Popravdě jsem to netušila a nevěděla ani proč.

Právě to, že jedna půlka mozku reaguje normálně a druhá pomaleji způsobovala, že z toho mám v hlavě totální zmatek. A pocit, který doktorům opakuji, ale nikdo ho nebere vážně – jako kdybych měla nasazené cizí brýle a na sobě poklici, přes kterou celý svět vnímám. Dělalo mi problémy vnímat, co mi lidi říkají, chvíli mi trvalo, než jsem si to přelouskala a pak až jsem pomalu odpovídala. Pro můj dříve tak rychlý mozek to bylo utrpení.

Tehdy jsem přestala být schopná číst knihy a dívat se na monitor. Zpětně s odstupem času a racionálním zhodnocením myslím, že poškození mozku a krku, které způsobily patogeny a nebylo zas tak strašné, dodělaly ty nepřiměřené a prudké cviky, a mě se pokazilo cosi zřejmě okolo krční páteře s těmito následky.

Navíc se mi začalo špatně vyslovovat. To už mě opravdu děsilo.

Doktor Klubal

V tu dobu jsem byla objednaná k tomu oslavovanému doktoru Klubalovi. Sice jsem si nebyla jistá, že tam budu schopná dojít a něco mu říct, ale šla jsem tam, protože jsem neměla co ztratit. Termín na 20 minut stál 8000 Kč. Už jsem si zvykla, že moje nemoc něco stojí. Co by člověk nedal za zdraví, že? A toto zdaleka nebyl první ani poslední výdaj v souvislosti s boreliózou.

Hned jak jsem k němu vešla, pochopila jsem, proč je tak drahý a proč tak moc může pomoct. Je to úžasný analytik a získá od pacienta velké množství informací, které ostatní doktory vůbec nezajímají. Na základě nich je schopen dobře stanovit lékařskou diagnózu.

Byl to snad první doktor v mém životě, který mě bedlivě poslouchal nejen těch 20 minut, ale asi hodinu. Zeptal se mě na všechno možné, rodinné anamnézy, dělal hned grafy, řekl, co si o mém stavu myslí a nechal udělat kompletní testy. Bylo mi jasné, že on opravdu může pomoci. A on opravdu je jediný, ke kterému stovky, možná tisíce lidí se stejnými problémy proudí, protože nikde jinde jim nevěří, neumí je diagnostikovat a neléčí je. Na výsledky se tím pádem dlouho čeká.

Je naprostým paradoxem, že v Čechách je doktor Klubal jediným lékařem, který opravdu diagnostikuje a léčí boreliózu. Na Slovensku je jedinou takovou lékařkou doktorka Ďurovská. Pak máte možnost jet ještě na několik klinik v Německu.

Další vtipné návštěvy doktorů

Mezitím jsem už poněkolikáté od mého problému s očima šla na oční. Jak určitě tušíte, i tady jsem byla znovu ujištěná, že jsem úplně zdravá, i když nemůžu číst text v knihách a dívat se na počítač. Na moji otázku, proč se mi točí hlava a oči nestíhají, když otočím hlavou, jsem dostala radu, ať se otáčím celá. Oční doktor mi řekl, že se taky otáčí celý, když se chce někam podívat.

Už ani nevím, kdo mi tenkrát doporučil zkusit ORL, asi neuroložka v nemocnici na Homolce. Prý se mi při těch cvicích s neurologickým trenérem mohly přeskupit nějaké kuličky v uchu. V soukromé ORL, kam jsem dříve chodila s dětmi, mě vzali rychle a udělali opravdu všechna ušní a audio vyšetření, včetně přístroje TETRAX, který se prý úspěšně používá i v kriminalistice. Ten přístroj jednoznačně vyhodnotil, že můj problém není v hlavě, ale v krku, prý ukázkový případ.

Zkušený doktor na ORL mi tedy řekl, že to bude běh na dlouhou trať, že tu ty pacienty mají často a ať zkusím znovu rehabilitace. Rok poté už zkušenější jsem si s tímto doktorem popovídala i na téma borelióza a byl jeden z mála, koho to zajímalo. Možná to bylo i tím, že měl i mnoho zahraničních zkušeností a vystoupil z českého medicínského rybníku. Škoda, že se o tuto problematiku nezajímají i na infekčním nebo neurologiích.

A opět fyzioterapeutické pokusy vyléčit boreliózu

Tenkrát jsem na jeho popud začala chodit cvičit do známého rehabilitačního centra v Sámově ulici v Praze. Manžel, která viděl moje zoufalství, mi řekl, ať zkusím i CPM Pavla Koláře. Obojí bylo s velmi nevalným výsledkem. Ano, opět to byl krok stranou, spíš taková zoufalá snaha nějak si pomoct.

Do CPM jsem chodila půl roku, udělali mi několik rentgenů a magnetickou rezonanci krční páteře. Cvičila jsem podle jejich metody několik měsíců pod vedením jejich fyzioterapeutky. Nezměnilo se vůbec nic a nakonec mi rehabilitační lékařka řekla, že bude nejlepší zkusit psychiatrii (že ji mají zadarmo) a antidepresiva. Takže tímto pokusem jsem vynakládání nemalých částek na fyzioterapii na nějakou dobu uzavřela.

Kolečko po doktorech s jedinou koncovou stanicí

Toto kolečko po doktorech zná mnoho boreliových pacientů, všichni po drahých, i třeba státem hrazených vyšetřeních skončí na fyzioterapii, která nemůže boreliózu vyléčit. (Naopak mnozí tvrdí, že může způsobovat zhoršení, což se stalo vlastně i mě. )

Pořád jim něco je, nikdo jim nevěří a nakonec ani oni sami už si nevěří, že si ty nemoci nevymýšlejí. A tak časem končí na psychiatrických klinikách a antidepresivech s konstatováním, že je to celé psychické, případně psychosomatické. S tím jsem se nechtěla smířit.

Po mých zkušenostech je to s boreliózou tak, že ona skutečně ničí páteř, záda, nervová spojení. Ale i podle zkušeností mnoha dalších pacientů to není tak, že to rozcvičíme a bude dobře. Naopak při borelióze rehabilitace a fyzioterapie způsobuje velké propady. Je třeba nejdřív se vypořádat s patogenem uvnitř sebe a pak až začít rozcvičovat. Naopak to nemá smysl.

První léčba po devíti měsících problémů – antivirotika a antibiotika

Zpátky k výsledkům doktora Klubala. Přišly v lednu 2021, asi za měsíc od návštěvy pana doktora, společně s jeho vyjádřením. Měla jsem neuroboreliózu, již s mnoha dalšími koinfekcemi. Tenkrát tam byla anaplasma, mykoplasmata, ureoplasma, toxoplasmosa a další. Borelie otevírá tělo dalším infekcím a proto se patogeny často kumulují a vyskytují spolu. Kromě toho jsem měla vysokou hladinu i mnoha virů, EBV, herpes simples (ačkoliv jsem opravdu nikdy neměla viditelný opar), VZV.

Dostala jsem nejdříve Valtrex na viry a potom kombinaci antibiotik Minocyklin a Sumamed na 50 dní. Moje pocity byly smíšené. Byla jsem ráda, že konečně vím, co mi je a že to není psychické, jak mi spousta doktorů tvrdila. Tak jsem se snad opravdu nezbláznila. Na druhou stranu představa takto silných léků na tak dlouho mě odrovnala, tím spíš, že jsem stále ještě kojila. A opravdu jsem nebyla zvyklá jíst léky a antibiotika jsem měla naposledy před mnoha a mnoha lety.

Přestala jsem kojit a nasadila léčbu

Doktor psal, že antibiotika nemusím nasadit hned, ale až přestanu kojit. Když to vezmu hodně zkráceně, po nějaké době přemýšlení jsem řekla mé milované kojené dceři jeden večer, ať se napije mlíčka a že bych potřebovala, abych si mohla vzít ty léky, abych byla zase zdravá. Ona se v tu dobu kojila už jenom před spaním. Ten den se nakojila a druhý den se jenom otočila a už se večer kojit nechtěla. Považovala jsem to za znamení a za pár dní léčbu nasadila.

Antivirotikum Valtrex mi velmi zabralo na mozkovou mlhu a takovou jakoby pokličku, kterou jsem na sobě měla. Připadalo mi to skvělé. Bylo to tak minimálně o 20% lepší. Potom jsem nasadila tu kombinaci antibiotik a různě se střídaly horší a lepší období.

Občas po mě někdo chtěl, abych řekla, jak moc se cítím líp nebo hůř. Musím rovnou říct, že tyto neurologické příznaky se velmi těžko kvantifikují a že tedy když řeknu, že se cítím o 20% lépe, tak to je hodně od oka a za pět minut ten pocit může být úplně jiný.

Antibiotická léčba

Při nasazení antibiotik musí člověk počítat s herxheimerovou reakcí, kdy si tělo zbavuje toxinů a jsou dny, které jsou vyloženě špatné. Ale já jsem nějak nevnímala, že by se něco výrazně horšilo nebo lepšilo. Spíše na začátku drobné zlepšení, ale pak už se můj stav ani nehnul. Po dobrání jsem šla znovu k doktoru Klubalovi a ten mi tenkrát udělal další testy, výsledky byly podobné, ale řekl, ať si udělám pauzu a přijdu za čtvrt roku.

Uvádí se, že borelie mají životní cyklus 42 až 47 dní, proto ta léčba antibiotiky 50 dní. Nicméně problém antibiotické léčby v této fáze je, že aby byla účinná, je třeba ji vydržet mnoho měsíců anebo i let, protože borelie jsou v těle různě poschovávané. Což je ovšem extrémní nápor nejen na borelie, ale i na celý lidský organismus.

To už byl březen 2021 a já byla skoro rok nemocná

Do kolečka mezi doktory jsem přidala ještě endokrinologii, protože testy u doktory Klubala vyšly podivně na štítnou žlázu. Měla jsem doporučenou výbornou lékařku, ta ale konstatovala, že kromě uzlíků na štítné žláze moje problémy pravděpodobně se štítnou žlázou nesouvisí.

V této době došlo k mezníku v mojí léčbě, ke kterému se dostanu v dalším článku, abych vás dnes již neunudila.

Slibuju, že to bude mnohem méně o doktorech a více o mě a vědomém léčení. Bude to o tom, jak se stát odborníkem na svoje tělo. Odborníkem přes boreliózu a koinfekce. A podle toho, že jsem schopná napsat tento článek u počítače, můžete hádat, že moje vyprávění bude mít postupně dobrý konec.